*English below Těla Zatímco tak opatrně zacházíme s vlastními jmény spojená zvířata nás pozorují. Svistot gest tvoří kruh, který se zvětšuje. Ztráta vzdálenosti roste s žárem našich těl. Jsme si stále blíž. Pes přivřel jedno oko a zaujat novou perspektivou světa hledá intenzitu stejně jako my. Učíš mě uvolnit rty. Aby mé polibky zlehka přiléhaly a nebyly slintajícími srážkami. Jsme tekutina, a vše plyne jako vzduch z okna ložnice. Je nutné uchovat slova vždy uvnitř situace. V tom chvění. * Bodies While we handle with proper nouns so carefully joined animals are watching us. The whistling of the gestures forms a circle that expands. The loss of distance increases with the heat of our bodies. We are getting closer. The dog narrowed one eye and fascinated by the new perspective of the world looked for intensity just like us. You teach me to loosen my lips. So that my kisses fit snugly and are not drooling collisions. We are a liquid, and everything flows like air from a bedroom window. It is necessary to keep the words always inside the situation. In that vibration.

*English below Přiblížení Pod mostním přivaděčem se rozpíná nasládlý zápach. Hledám to tělo. Soustředím se na drobnosti. Vyvstává nezřetelná matice s přerušenými souvislostmi. Pokroucená mříž pletiva se mi tiskne do očí. Ze žluté trávy svítí bílé otevřené obaly. Pomerančové světlo zapadajícího slunce olizuje vzpěry. Na několik minut měkne tento kout světa. Cuká mi šlacha v levém zápěstí. Pod kopou hader nacházím zavřené oči. Žádám o odpuštění za selhání, mění se ve slib, že budu žít pro naděj. Z čísel je text. Zaujat přeměnou skupenství postupuji dle osnovy této krajiny. Vedou mě poruchy, toky, místa paměti. Pomalu putuji. Levný salám se lepí na rošt při grilování před garážemi, které se zjara mění v obydlí. O kus dál hledám tvář. Hodně čtu v čerstvě vybourané suti, v prolukách, z kterých vane pach vhlké hlíny, na staveništích, poslouchám útržky hovorů. Sběrači kovů roztahují ploty. Do nákupních vozíků kladou zkroucené železné kusy zmizelé fabriky. Vyjednávají s hlídači. Stavitelé stojící opodál v reflexních vestách a ochranných přilbách je nenechají vést rozhovor. Nejsou schopni přistoupit blíž jen zdálky kroutí hlavami. Uprostřed mostu odpovídám vítězným gestem námořníkovi, který mi ze zádi nákladní lodi pokynul plechovkou piva. Na březích se chystají na válku. Snažím se jim rozumět. Rozhovory ale mohu vést jen s jejich nepřáteli. Ti neuhýbají očima a nebojí se požádat o dar. Na březích jsou domovy ve dne v noci uzavřeny. Dějiny duše jsou tam přerušeny. V hotelovém lobby mi řekl: dvě hodiny letu do B., osm do M. Tak proto. Lze v neustálém pohybu dostát své zodpovědnosti? Stát. Činit pomalé opatrné kroky. Pohybovat se chůzí. Hodně se zastavovat. Otáčet. Rozhlížet. Drží volant jak uzdu. Rozkročeni na této cestě. Kovbojové se slzami v očních koutcích. Nebo to já z toho protivětru vidím rozmazaně? Jezdí mezi námi jednoduché věty, souvětí se smýkají u okraje. Jsou příliš pomalé. Nerozumíme si. Velké příběhy. Vždy jen v pár slovech. Rakovina, rozvod, dluhy. Slovo nikdy nebylo tělo. Slovo, stejně jako já, vzniká v setkání tváří v tvář. Slovo je důkaz mé zodpovědnosti. * Closer A sweet smell spreads under the bridge feeder. I'm looking for the body. I focus on the little things. An unclear matrix with broken connections arises. The twisted mesh lattice presses into my eyes. White open packets shine from the yellow grass. The orange light of the setting sun licks the pillars. This corner of the world softens for a few minutes. Tendon in my left wrist twitches. Under the pile of rags, I find closed eyes. I ask for forgiveness for failure, it turns into a promise that I will live for hope. Numbers transform into a text. Impressed by the change of the state I follow the outline of this landscape. I am guided by disturbances, flows, spaces of memory. I'm wandering slowly. Cheap salami sticks to the grill when grilling in front of garages, which turn into a dwelling in the spring. A little further I'm looking for a face. I read a lot in the freshly demolished rubble, in the gaps, which smell of damp clay, on construction sites, I'm listening to snippets of conversations. Metal collectors stretch fences. They put twisted iron pieces of disappeared factory in shopping carts. They negotiate with the guards. Builders standing nearby in reflective vests and safety helmets they won't let them have a conversation. They are unable to move closer just shake their heads from a distance. In the middle of the bridge, I answer with a triumphant gesture to the sailor, who proposed a toast to me with a can of beer from the back of the cargo ship. They are preparing for war on the banks. I try to understand them. But I can only talk to their enemies. They do not turn their eyes and are not afraid to ask for a gift. On the banks, homes are closed day and night. The story of the soul is interrupted there. In the hotel lobby he told me: two hours flight to B., eight to M. So that’s why. Is it possible to meet your responsibilities in constant motion? State. Take slow cautious steps. Move walking. Take frequent breaks. Look back. Look around. They hold the steering wheel like a bridle. Straddled on this path. Cowboys with tears in the corners of their eyes. Or do I see it blurred from the headwind? Simple sentences move between us, Complex sentences slide at the edge. They are too slow. We do not understand each other. Big stories. Always in just a few words. Cancer, divorce, debts. The word was never a body. The word, like me, arises in a face-to-face meeting. The word is proof of my responsibility.

*English below Dravec Tělo unaveného dravce krouživým pohybem napíná nebe až na krajní mez nutně se někde něco musí utrhnout. napětí povoluje střemhlavým útokem strachu, v nějž se dravec proměnil tvor na zemi má v okamžiku smrti jedinou příležitost v životě uvědomit si sám sebe to prý odlišuje člověka od zvířat skutečně? máme těch příležitostí víc? Odejít do blízkého lesa. Tam zlomit mrtvou větev, obě části opět spojit. Zlom zmizí. Sebrat kousek fluoreskujícího hnijícího dřeva. Rozmělnit ho v prstech na prach. Prach si vložit do úst. Vyčkat na tmu. * Predator The body of an exhausted predator in a circular motion tightens the sky up to the extreme limit inevitably somewhere something must break away. the tension loosens with a dive attack of the fear in which the predator transformed at the moment of death the creature on the ground has the only opportunity in life to become conscious of themselves. it is said this distinguishes human from animals really? do we have more opportunities? Go to a nearby forest. Break a dead branch there, join the two parts again. The fracture will disappear. Collect a piece of fluorescent rotting wood. Grind it in your fingers to dust. Put the dust in your mouth. Wait for the darkness.

*English below Domovy Otázka zní, jak po sobě nic nezanechat. Žádné ostré předměty v dosahu. Moje sny jsou něčí noční můry. Droboučcí broučci vrhají obří stíny na mé tělo. Otcové řvoucí na své syny. Předtím než je opatrně přenesu na jiné místo. Vůně trávy po západu slunce. Ale ránem hrubý hlas. A podrážděnost z přebytku. Lze se uklidnit vzpomínkou na třesoucí se ruce. Oblizování prstů při otáčení stránkami novin. A věta: “Nestačí kritizovat systém, musíš ho zradit”. * Homes The question is how to leave nothing behind. No sharp objects at reach. My dreams are someone's nightmares. The tiny beetles cast giant shadows on my body. Fathers yelling at their sons. Before I carefully move them to another place. The smell of grass after sunset. But a rough voice in the morning. And irritation from abundance. It is possible to calm down by remembering shaking hands. Licking your fingers while turning the pages of a newspaper. And the sentence: "It's not enough to criticize the system, you have to betray it."

*English below Geografie Nahodilost od shora až dolů do člověka. Jak nahodilost lidských sídel. Řeky, údolí, hory, města a vesnice. Mezi nimi se malátně a s radostí procházet poloprázdnými vlaky. A v barech pod železničními viadukty trpělivě poslouchat rozhovory o úzkostech. O spáleném vraku vedle železničního přejezdu. O smrti na cestě. O tom, jak zasmrádly brzdy. Strojvůdce neschopný se ani v důchodu zbavit nočních můr, že jej zatáčka vynese mimo koleje. Žena si v tramvaji probírá roztřepené konečky vlasů. Ztráta chuti spojovat věci do koherentního celku. Tím mizí strach člověka z člověka. Tisíciletý slon řádu usíná. Je to obrovská úleva. * Geography Contingency from top to bottom to a human. Like coincidence of human settlements. Rivers, valleys, mountains, towns and villages. Between them, to walk slackly and happily in half-empty trains. And in the bars under the railway viaducts, patiently to listen to conversations about anxiety. About a burned wreck next to a railway crossing. About death on the road. About the smell of the brakes. A driver unable to get rid of nightmares even in retirement that a turn will take him off track. The woman is rummaging through split ends of her hair in the tram. Loss of desire to integrate things into a coherent whole. This makes human's fear of human disappear. The thousand years old elephant of the order falls asleep. It's a huge relief.

*English below Těla Outro Jsme tekutina, a vše plyne jako vzduch z okna ložnice. Je nutné uchovat slova vždy uvnitř situace. V tom chvění. * Bodies Outro We are a liquid, and everything flows like air from a bedroom window. It is necessary to keep the words always inside the situation. In that vibration.